Úspěšná pětatřicítka a sama!

Když je ženě dvacet, je úspěšná, bezdětná a nezadaná, není na to nic divného. Zkrátka a dobře dělá, co má ráda a hledá sama sebe. Když se ale podíváme na třicátnici, ba dokonce čtyřicátnici v úplně stejné pozici, zdá se nám nějaká divná. A v čem, že je divná? Třeba v tom, že už má věk na to, aby založila rodinu. Hlavně generace našich babiček nedokážou pochopit, že některé z dam mít ani děti nechtějí, nebo prostě a jednoduše ještě nenašli osobu, se kterou by společný domov chtěly budovat.

Tak co, už máš nějakého chlapce?

Kdo by si nepamatoval hlášku ze slavného filmu Román pro ženy, kde se Laury, hlavní hrdinky, každou návštěvu její babička ptá, zda už konečně s někým chodí. Zeptá-li se vás někdo poprvé, je to úsměvné, slyšíte-li to ale už po stopadesáté, začíná to člověku vadit. Prarodiče zkrátka nepochopí, že to není tak jednoduché, jak oni si myslí. Vy byste svatební oznámení posílala ráda, jenže chybí jedna zásadní věc, ženich.